Hororová noc
Víte, co se po setmění děje v našem oddělení hororu? 25. listopadu to budete mít možnost zjistit.
Knihovna poslední listopadový pátek na počest 141. výročí úmrtí Karla Jaromíra Erbena naplánovala přespávací akci pro odvážné slečny ve věku 13 až 19 let.
Šlo o v prostředí českých knihoven opravdu unikátní akcí, tradiční březnová noc s Andersenem je určena pro mladší děti, i proto byl zájem o účast veliký. Vše proběhlo skvěle především díky členkám týmu Audioknihy.net Barče, Bety a Páje, které hrůzostrašné spaní pomohly zorganizovat.
A jak jsme se bály? Nabízíme pohledy obou stran - pořadatelů i účastnic:
Jedno staré přísloví říká: „Kdo se bojí, nesmí do lesa!“ Já bych ho však nyní trochu přeformulovala na znění: „Kdo se bojí, nesmí do knihovny!“ Tohoto dojmu jsem nabyla 25. 11. 2011, kdy se ústecká knihovna přeměnila na strašidelné doupě. Po knihovně běhali upíři, nad hlavami se nám vznášeli duchové všech zemřelých spisovatelů, kolem se potulovaly vyslovené i nevyslovené hrůzostrašné příběhy a údajné ústřední topení tajuplně hučelo, takže se domnívám, že šlo spíše o zvuky z onoho světa.
O půlnoci jsme si daly stezku odvahy, kterou s klidem zvládají malé děti, a šel nám mráz po zádech. Řekla bych, že čím je člověk starší, tím více se zbytečně bojí. Jako spoluorganizátorka jsem poté sbírala svíčky vedoucí do strašidelné věže a nemohla jsem se ubránit pocitu, že se za mnou každou chvíli někdo (nebo něco) objeví.
Před spaním jsem chtěla přečíst nějakou pěknou pohádku na uklidnění, místo toho jsme se však ještě dělily o historky plné hrůzy a děsu. A pak, když většina usnula, byla najednou knihovna klidná, tichá, tmavá a ještě víc děsivá, než když jsme se vzájemně strašily. A do toho se ozývalo hůůůůů, ono tajemné hučení.
Pája
Jelikož jsem se noci v knihovně účastnila jako pomocník, předpokládalo se, že se nebudu bát. Ale opak byl pravdou. Kolikrát jsem myslela, že se strachy asi „počůrám“ a musím se také přiznat, že jako jediná jsem nešla stezku odvahy. To jsem ale strašpytel. Moc jsem si ale užila lapač snů s poslechem audioknih. Při vyprávění strašidelných historek jsem raději zalezla co nejhlouběji do spacáku. Ale i přesto jsem si to moc užila. Díky všem.
Bety
Na hororovou noc jsem se přihlásila společně se svojí ségrou Verčou. Už od začátku jsme se moc těšili.A taky že jsme se těšili právem.Bylo to tam super!!!! Vyráběli jsme si lapač snů,který mám mimo jiné zavešený nad svou postelí :) . Dále jsme hráli skvělé hry,především tedy hra upíří,která nás tak zaujala,že jsme ji chtěli hrát pořád a pořád dokola. Doufám,že kdyby se opakoval druhý ročník hororové noci tato hra by sem byla zařazena. Jinak dalšími aktivitami byla stezka odvahy,které jsem se vážně bála,protože mám celkem velký strach ze tmy a samozřejmě do programu bylo zařazeno skoro celonoční vyprávění hororových příběhů,ať už pravdivých nebo ne.Také mohu dodat,že jsme se seznámili se spoutou nových,skvělých lidí,které už můžu zařadit mezi své kamarády. Myslím,že se tato akce skvěle vyvedla a moc doufám,že se bude určitě někdy konat i druhý ročník.
S pozdravem účastnice Barča :)
Nejvíce mě zaujalo vyrábění lapače snů, překvapila mě ztezka odvahy a naopak mě vystrašila ta rukavice u té knihy.
Míša
Nejvíce se mi líbila stezka a to že sme tam mohli být spolu jen holky. Nelíbilo se mi že to bylo tak krátký.
Věrná čtenářka Nikča :)
Delší verzi videa najdete na YouTube.
Závěrem důkaz, jak jsme téměř všechny byly statečné - vlastnoruční podpisy v děsivé knize zakleté v knihovní věži:
Mediální ohlasy:
Hororová noc se tedy opravdu povedla. Za největší úspěch ale považujeme spokojenost všech zúčastněných a volání po pokračování. A co že plánujeme příště?
Nechte se překvapit ;)
Za organizační tým
Kateřina Kapounová
